… pamatuji si přesně, jak to začalo … má dobrá kamarádka měla starý kožich po svém příteli, dlouhý kožich z berana, zdál se nenositelný … tak ho ustřihla a nosila jako krátký do pasu … mělo to takovou lehkost a tak moc jí to slušelo, že jsem jen lapala po dechu …
Práce s kožešinami je mojí cestou, po které jdu s respektem k materiálu a jeho noblese. Cestou, po které kráčím s radostí. Nerozlišuji, jestli vdechnu nový život staršímu kožíšku nebo dám tvar kožešině, která se těla ženy zatím nedotkla. Recykluji důstojnou krásu a nové poklady pro radost druhých tvořím s nadšením a láskou. Mým životem prošlo mnoho kožichů. Každý z nich si pamatuji a každý mě inspiroval. Každému jsem dala jméno. Udělejte to také …
Kožich si takový projev úcty zaslouží.
Tamara